Následky tréninku na měkkých strukturách

Můžeme rozlišovat úroveň nejnižší, kdy rozvojem určitých svalových skupin vznikají svalové dysbalance, které se z počátku neprojevují do běžného života, ale jejich zanedbání vede k rozvoji dalších vážnějších poruch (řešení strečinkem a kompenzační pohybovou aktivitou).

Svalové disfunkce lze nazvat jako poruchy druhého stupně. Dochází k poruše funkcí svalu, která může být způsobena nedostatečným přísunem živin (přetrénování, tzv. svalovice, „bodová“ svalová křeč), dále nedostatečnou schopností svalu se aktivovat, nebo naopak se uvolnit (často po drobných svalových zraněních typu natažení, přetažení).

Vzniká reflexní změna, která je jako „díra na punčoše“. Svým působením může ovlivnit práci mnoha okolních svalů s nimiž je ve funkčním spojení.

Reflexní změny mají jen omezenou schopnost spontánní úpravy a pokud na ně není brán zřetel mohou se strukturalizovat (svalové vlákno, které je v reflexním stahu – křeči – má snížený přísun živin a po určité době dochází k přeměně svalového vlákna na vazivo, vzniká něco jako jizva, která je zdrojem trvalého dráždění (často např. v případě tenisového lokte).

Třetím stupněm poruch pohybového aparátu jsou úrazy měkkých tkání (svalů, fascií – sv. povázek, šlach a vazů) a to od úrovně přetažení po ruptury (natržení, přetržení).

sportsite.cz