sportsite úvodní strana sportovního portálu
V souvislosti s pitným režimem ve sportu se už po desetiletí mluví o tzv. elektrolytech a jejich vlivu na výkonnost a regeneraci. V letních měsících je to jistě téma nanejvýš aktuální, protože vyšší teploty, obzvláště v kombinaci s fyzickou aktivitou, způsobují nadměrné pocení a to má s hladinou elektrolytů v organismu přímou souvislost.
Z chemického hlediska je elektrolyt látka, která se v tekutině rozpadá na elektricky nabité ionty. Kladné a záporné iontové náboje pak buňkám umožňují, aby elektrolytů využívaly pro přenos elektrických impulsů v těle.
Při běhu sehrávají elektrolyty klíčovou roli při udržování schopnosti těla přenášet nervové vzruchy a stahovat svaly. Jsou však důležité i pro další tělesné funkce, jakými jsou přísun vody k pracujícím buňkám nebo zachovávání acidobazické rovnováhyRovnováha mezi kyselinami a zásaditými látkami v těle, tj. mezi jejich tvorbou na jedné straně a vylučováním na straně druhé. Její přesné udržení v určitém rozmezí je nezbytné pro správnou činnost organismu. Za normálních okolností má organismus tendenci se okyselovat. Kyselé látky však dokáže vyloučit močí, která je proto obvykle kyselá, a oxid uhličitý pak vydýchat plícemi. Porucha rovnováhy ve prospěch kyselin vede k acidóze, porucha ve prospěch zásaditých látek k alkalóze. Oba typy poruchy mohou být vyvolány buď metabolickými ději (metabolická acidóza či alkalóza), nebo jsou důsledkem poruchy dýchání (respirační acidóza či alkalóza). krve.
Při sportu reguluje organismus tělesnou teplotu zvýšeným pocením. Vlhkost na kůži ochlazuje tělo, s potem ovšem z těla odcházejí mimo jiné právě elektrolyty. Vzhledem k tomu, že zásoba elektrolytů je omezená, při větším sportovním vypětí se jejich pohotovostní zásoba postupně vyčerpává. Svaly a nervy jich nemají k dispozici dostatek a výkonnost klesá.
Za předpokladu, že konzumují vyváženou, kvalitní stravu, se zdraví lidé nedostatku elektrolytů obávat nemusejí, a není proto nutné, aby je doplňovali formou obohacených nápojů. U sportovců však v důsledku pocení dochází ke značnému úbytku elektrolytů, a jejich doplňování je tudíž žádoucí.
Čím více se při běhu potíme, tím více ztrácíme elektrolytů. Kdo se potí opravdu hodně a po doběhnutí má na kůži vysráženou sůl, ztrácí při běhu téměř jistě také velké množství elektrolytů a měl by je po tréninku doplňovat.
Rychlost pocení a množství potu jsou u běhající populace samozřejmě značně individuální záležitostí, orientačně je možno počítat s 0,3-2,4 l za hodinu. Snadnou metodou, jak to zjistit sám (sama) u sebe, je zvážit se před během a po něm – každý půlkilogram váhy dolů odpovídá zhruba 400-500 ml vypocených tekutin. Individuální je rovněž koncentrace potu, ale dá se říct, že 0,5 kg potu obsahuje přibližně 80-100 mg draslíku a 400-700 mg sodíku.
Příznaky elektrolytické nerovnováhy jsou v zásadě tytéž jako u dehydratace, protože oba stavy jdou většinou ruku v ruce. Nejčastěji jsou to svalové a žaludeční křeče a dále závratě, nevolnost až pocit na zvracení, zmatenost a svalové spazmykřeče, sevření, vůlí neovlivnitelné svalové kontrakce.
