Tento článek je určen všem těm, kdo si nevedou tréninkový deník, protože o něčem takovém buď nikdy neslyšeli nebo to považují za ztrátu času, ale také těm, kdo si deník vedou, jenom možná ne v podobě, ve které by z něho opravdu mohli mít užitek.
Hned na začátku je důležité si uvědomit, že bez ohledu na to, jestli dáváme přednost zápisům do papírového sešitu nebo na počítači, tréninkový deník je víc než pouhým souborem dat. Je naším trenérem, přítelem a někdy i svědomím a ze všech těchto tří úhlů pohledu nám může být nápomocen v našem běžeckém úsilí.
Motivace
Při zápisu každého tréninkového dne je dobré mít na očích něco, co vám připomene, proč se vlastně tak namáháte. Ať už je máte napsány na obalu deníku nebo někde uvnitř, věty typu „příští desítku chci zaběhnout rychleji než Pavel“ a „v srpnu na dovolené se v plavkách nechci stydět za to, jak vypadám“ vám ve dnech, kdy vám nebude zrovna do smíchu (natožpak do běhání), pomohou vzchopit se a pokračovat. A nemusí to být ani celé věty. Někdy pár slov jako třeba „maraton v září“ vydá za celý odstavec.
Všechno, co bolí
Zapisujte si všechno, co vás bolí, i když (a možná hlavně když) budete mít pocit, že to, oč zrovna jde, nestojí za řeč a jistě to samo brzy přejde. Tak se vám totiž může podařit zabránit vzniku vážného zranění, protože i těžká a dlouhodobá zranění někdy začínají pozvolna a nenápadně, a ve chvíli, kdy se přihlásí celou svou silou, už často bývá pozdě. Všímejte si proto každé bolístky a, když do příštího tréninku nenastane zlepšení, nebo se ta „prkotina“ dokonce zhorší, ihned zahajte léčbu a nejlépe běžte rovnou k lékaři.
Podrobně
Není pochyb o tom, že rychlejší a pohodlnější je, když si člověk zapíše vždycky jenom celkový dojem. Jestliže si ovšem dáte tu práci a podrobněji rozepíšete všechno, co vám při tréninku šlo a co ne, snáz pochopíte, kde jsou vaše slabá místa, a tudíž rezervy. Opakovaně můžete mít například dobrý pocit ze svého nedělního dlouhého běhu, ale zjištění, že jste si navzdory tomuto dobrému pocitu do deníku několikrát zapsali, že posledních pár kilometrů jste se trochu trápili, vám může napovědět, na co se v dalším tréninku zaměřit.
Za příčinami
Jistěže jsou a budou dny, kdy byste nejraději napsali jenom „cítil(a) jsem se mizerně a běžel(a) jsem pomalu“. Zkuste ale zjistit a do deníku zapsat, proč jste se tak cítili. Možná vás trápí malá rýma, dvě noci za sebou jste špatně spali, stres v práci vás zmáhá víc než obvykle, nebo je to něco jiného, co s běháním zdánlivě nesouvisí, ale mohlo to ovlivnit váš výkon. A když na nic nepřijdete, váš mizerný pocit a pomalý běh mohou být příznaky přetrénování. Potom zkuste na den, dva vysadit.
Prázdná místa
Skrytou nevýhodou deníku je, že se snadno můžeme stát jeho otroky, a to často, aniž bychom si toho vůbec všimli. Nezřídka se nám pak stane, že půjdeme běhat i tehdy, když bychom měli z dobrého důvodu odpočívat, jenom abychom v deníku neměli prázdnou stránku nebo nevyplněné kolonky. Především ve dnech, kdy se necítíte stoprocentně fit, se nebojte dopřát si den volna, protože i dny volna (a ano, i ty neplánované) do tréninku patří.
Analýza
Jednou z největších výhod deníku je možnost vrátit se, podívat se, co fungovalo dobře a co míň, a podle toho si naplánovat další postup, a to třeba i z hlediska celého roku. Pokud jste se podstatnou část předchozího roku připravovali na jeden konkrétní maraton a dopadli jste dobře, v letošním roce můžete informace z loňského deníku použít pro zopakování svého úspěchu (jestliže jste dobře nedopadli, loňské informace jsou pak samozřejmě o to užitečnější).


