Ptám se proto, že pomalé vyklusávání neboli jogging přesně tohle někdy vyžaduje. Odvahu. Jste si opravdu natolik jistí běžcem či běžkyní hluboko uvnitř sebe, že se v den, kdy před sebou máte jenom lehký, regenerační běh, klidně necháte předběhnout lehce obézní sousedkou s iPodem v jedné ruce a vodítkem, na jehož konci je čivava, v ruce druhé?
I když si třeba zrovna vy sami sebou jistí jste, snad mi i tak dáte za pravdu, že běžet pomalu není vůbec snadné a že to často vyžaduje notnou dávku disciplíny. Jenomže skutečné běhání už je jednou takové a skutečným běžcům a běžkyním na tom, co si myslí ti, kdo běhání nerozumí, nezáleží. Chápou totiž, že když chce člověk zůstat zdravý a když chce hlavně dobře závodit, chtě nechtě musí někdy běžet taky pomalu, aby tělo dostalo šanci zotavit se po tréninkové nebo závodní zátěži a mohlo se připravit na další.
Ale jak pomalu je dostatečně pomalu? Např. pro někoho, kdo uběhne 5 km za 20:15, je to tempo kolem 6:30/km, takže zhruba 60 % maximálního úsilí, což už je opravdu hodně pomalu, uznávám. Má to však svoje důvody.
Především, v „lehké“ dny je důležitější, aby byl běh příjemný pro vaše srdce a plíce, méně tak pro vaše nohy. Proč? Protože čím více je v organismu kyslíku, tím více svaly kvůli energii spalují tuk. Uhlohydráty, které sníte během 48 hodin mezi dvěma intenzivními zátěžemi, jsou tak ušetřeny a mohou se přeměnit v glykogen, jinak také palivo rychlého běhání.
Výše uvedených hodnot byste se měli zkusit držet, zejména pokud budete mít den před závodem. Pokud ne, nemusíte na sebe být až tak přísní a můžete běžet trochu rychleji – zhruba na 65-70 % maximálního úsilí (u 5 km za 20:15 tomu odpovídá tempo v rozmezí 6:40-6:55/km). To proto, že regenerační běh slouží ještě dalšímu účelu, než jenom regeneraci, a tím je rozvoj obecné vytrvalosti. Když svaly kromě tuku spotřebují také určité množství glykogenu, svalové enzymy budou tuk na energii štěpit efektivněji.
Tak co? Je vaše pomalé tempo dost pomalé?
