Informace z trenérského kongresu

Věnovanému speciálně běhu, který se konal již před šestnácti lety ve Finsku

Informace, které v rámci tohoto kongresu zazněly, mají i přes časový odstup, i dnes svoji vypovídající hodnotu. Rád bych vás s některými zde seznámil. Není třeba se s nimi nijak ztotožňovat, či je zavrhovat, ale určitě doporučuji si je zapamatovat a některé se snažit uplatnit při svém tréninku!

Prvním tématem, které nás může zajímat a některé z nás jistě zajímá, nebo by mělo zajímat, je:

problematika rychlosti běhu u vytrvalostních běhů, především maratonu

(přednášel Timo Vuorimaa - bývalý šéftrenér finských běžců)

Základní filozofií, kterou propaguje je tzv. "snadnost běhu". Co si pod tímto pojmem máme představit? Jedná se o optimální techniku podloženou "příjemným pocitem z běhu". Základní problém rychlého běhání vidí v tréninku rychlosti, v průběhu celého tréninkového období. Samozřejmě v závislosti na daném období!

Rozlišuje mezi rychlým během a závodním tempem. Pro maratonce například doporučuje závodní tempo, v počátku tréninkového období tříminutové intervaly zatížení.

Rychlé běhání (v tempu rychlejším než je závodní tempo na vaši prioritní distanci ), dle našich zvyklostí maximální rychlost, doporučuje realizovat v intervalech trvajících 10, max.15sec. Základním kontrolním prvkem je udržení nejlepší techniky běhu a neustálé uvědomování si pohybu (rychlosti) běžcem. Obzvláště zdůrazňuje nezbytnost síly nejenom dolních končetin, ale i trupu a paží, jako podmínku dosažení běžecké rychlosti. Při posilování preferuje "rychlé posilování", tzn. takové posilování, kdy je kladen důraz na maximální rychlost realizace s menší zátěží, než naopak! Prioritou je rytmus a frekvence pohybu.

Z hlediska výstavby tréninku mluví o třech základních typech (prvcích):
• přípravný trénink
• tvrdý (intenzivní) trénink
• zotavovací (regenerační) trénink

Všechny tyto tři typy tréninku jsou si naprosto rovnocenné, a při periodizaci jak denní, tak týdenní, jednoznačně dodržuje výše uvedenou posloupnost.

V tvrdém (intenzivním) tréninku rozlišuje tři typy tréninku:
• závodní (speciální) tempo
• vytrvalost (obecná nebo tempová)
• rychlost (maximální nebo tempová)

V závislosti na tréninkovém období se samozřejmě mění podíly zastoupení jednotlivých typů tréninků. Ve vícefázovém tréninku připouští kombinovat pouze závodní (speciální) tempo a vytrvalost (obecná nebo tempová), nebo rychlost (maximální nebo tempová) a vytrvalost (obecná nebo tempová). Nikdy však rychlost (maximální nebo tempová) a závodní (speciální) tempo!

Podmínkou dvou intenzivních tréninků jdoucích po sobě, je zařazení zotavení po prvním a přípravného tréninku před druhým. Přípravný trénink doporučuje realizovat např. třicetisekundové úseky v rychlosti běhu, která je běžci "příjemná", tzn. nevyvolává pocit únavy, s dobou zotavení jedna minuta. Doporučuje deset půlminutových výběhů svahů (sklonu cca 4% ) s minutovým meziklusem a deset stejných kombinací na rovině. U maratonce (tady je to samozřejmě velice individuální dle trénovanosti a výkonnosti atleta) doporučuje rychlost při výbězích svahů 17 - 18km/hod a na rovině 21 - 22km/hod. Zde je opětně samozřejmostí důsledná kontrola techniky běhu!

Dalším tématem byla:

problematika optimalizace techniky běhu

(přednášel Seppo Immonen - finský národní trenér běhů a chůze)

Základem optimální techniky běhu je optimální krok! Rozhodujícím faktorem při hodnocení běžeckého kroku je doba kontaktu nohy s podložkou a frekvence kroků! Oba parametry jsou dle autora jednoznačně závislé na silových schopnostech běžce. Rychlost běhu je pak záležitostí neurosvalové koordinace. Velmi je prosazována též pohyblivost dolních končetin a práce boků při běhu. Rozhodujícím pro dosažení nejvýhodnější doby kontaktu nohy s podložkou a tím i optimální techniky běhu, je úhel otevření kolene (bérec a stehno), který nemá být větší než 90°.

Podobně je třeba kontrolovat bod kontaktu nohy s podložkou, který nesmí předbíhat výrazně svislou osu těla! Výrazný kontakt před tělem vede ke snížení využití síly dolních končetin. Výsledkem je snížená frekvence kroku a nižší rychlost pohybu! Jeden z možných tréninkových prostředků pro dosažení optimální frekvence pohybu i doby kontaktu je běh do kopce, respektive výběhy svahů. Zdůrazňuje práci boků při běhu, rotace musí podporovat dopředný pohyb, nesmí docházet k přetočení!

Dále se zabýval problematikou tréninku zaměřenou hlavně na svalovou vytrvalost, jakožto podmínkou pro optimální techniku. Doporučuje v aerobním pásmu 1000 - 1500 opakování při minimálním počtu rozdílných cvičení (12 - 15)! V tomto případě nedoporučuje kruhový trénink, který z tohoto hlediska není dostatečně dlouhý.

Značnou pozornost věnuje i doplňkovým činnostem, hlavně hrám! Klade důraz na rozvoj všech základních pohybových dovedností. V zimním období preferuje běh na lyžích za předpokladu, že jsou využívány obě techniky. U specifického běžeckého tréninku klade důraz na koordinaci pohybu, znovu zdůrazňuje využití výběhů svahů a běhu s odporem.

V tréninku pohyblivosti doporučuje využívat zatížení v délce trvání 30 - 60sek při aktivním strečinku.