tréninkové tipy a rady

Všechny vaše tréninky by měly začínat "zahřátím" (warm up) a končit "zchlazením" (cool down), respektive připravením organismu na tréninkovou zátěž a zklidněním organismu po této zátěži. Bohužel velké množství běžců a sportovců všeobecně toto podceňuje, nebo to dokonce ignoruje. Proč jsou tyto dvě, chcete-li tréninkové fáze tak důležité? Dobré zahřátí (warm-up) především rozšíří cévy, což má za následek, že se zvýší průtok krve, tím se i zvýší teplota svalů ...

Existuje mnoho způsobů jak zjistit ideální hranici intenzity zatížení. Vše by se však mělo odvíjet od správně/přesně určené hodnoty naší maximální tepové frekvence (MHR). Definice maximální tepové frekvence (MHR): je to nejrychlejší intenzita, kterou je vaše srdce schopno zvládnout za jednu minutu. Je dobré, respektive důležité, tento údaj znát, pokud se při svých sportovních aktivitách (a nejenom jich) orientujete podle hodnot tepové frekvence srdce ...

Ať jste běžci profesionální, výkonnostní či "pouze" amatérští, tak byste měli věnovat zvláštní pozornost tréninku v zimních měsících. Z jednoho prostého důvodu - nejenom neztratit dosaženou výkonnost, ale především vytvořit si pevný základ pro další trénink a nastávající sezonu. Proto byste měli v zimních měsících řešit následující. Bohužel žijeme v takových evropských zeměpisných šířkách, kde musíme počítat s tím, že zima v zimních měsících opravdu bude ...

Rychlý začátek - za startovní čarou snad každého krosového závodu budete mít před sebou nanejvýš 300 m relativně rovné a široké trati, ale spíše méně. Potom okamžitě přichází první zúžení, zatáčka nebo stoupání, a vy proto musíte vyběhnout dostatečně rychle na to, abyste zaujali dobrou pozici. Zůstat hned na začátku pozadu totiž na některých tratích, kde předbíhání není až tak snadné, může být značnou nevýhodou. To neznamená, že 100 m ...

Tratě některých přespolních závodů jsou rovinaté, ale to jsou spíš výjimky. Většina je umístěna v terénu se střídajícími se stoupáními a klesáními. Nácvik běhání nahoru a dolů je proto nezbytným předpokladem krosového úspěchu. Najděte si zhruba 1,5kilometrový, pozvolna stoupající úsek, na němž poběžíte po povrchu měkčím, než je asfalt. Nejprve tak rychle, jako byste běželi závod (pro rozvoj síly), běžte nahoru. Nahoře 3-5 minut vyklusávejte ...

Při přespolním běhu běžíte nejenom proti sobě samé(mu), času a, pokud je to závod, proti soupeřům a soupeřkám, ale taky proti nástrahám terénu. Na různých površích, od hlíny, bláta a kamení až po trávu, asfalt a cokoliv mezi, vás čekají ostré zatáčky, krátká, prudká stoupání i dlouhé, pozvolna se svažující úseky a mnoho dalšího, co bude neustále narušovat váš rytmus a bude vás nutit soustředit se tak, jak vás k tomu žádný běhna dráze či na silnici ...

Každý, kdo běhá, má nějaké přednosti a nějaké slabiny, a pokud jsou vaše ambice závodní, je pro vás důležité vědět, v čem při běhu vynikáte a v čem máte rezervy, abyste mohli co nejvíce posílit svoje slabé stránky a co nejvíce vytěžit z těch silných. Když jste hlavně rychlí - nejlépe je vám při vysokém tempu na krátké trati. Na dráze, při fartleku a v závodech do 5 km se sice unavíte, ale nikdy nejste úplně zničení. Dlouhé běhy, běhání na laktátovém prahu ...

Některé metody a způsoby tréninku jako by byly vytesány do kamene - člověk musí pochopit principy, ve správném pořadí je uplatnit a pak už zpravidla jen zbývá čekat, jestli se dostaví výsledky. Až na to, že vždycky to takhle nefunguje. Při dlouhodobém trénování beze změn se dostaví stereotypnost, jež se může stát překážkou dalšímu zlepšování. Forma začne stagnovat a pozvolna nastoupí únava z nekonečného opakování ...

Pro úspěch na vytrvaleckých tratích musíte z hlediska rychlosti a vytrvalosti pracovat na rozdílných částech svojí fyziologie. To se děje prostřednictvím různých forem tréninku. Dlouhé, pomalé kilometry v tempu, při kterém srdce pracuje na 60-80 % svého maxima (OV – obecná vytrvalost), učí tělo skladovat glykogen a využívat tuku jako zdroje energie. Trénink na laktátovém prahu a dlouhé intervaly zase zlepšují schopnost těla ...

Řekli byste, že závodit jednou nebo dokonce dvakrát každý víkend musí člověka unavit. Někdy tomu ovšem může být právě naopak. Časté závodění např. na 5kilometrové trati (doporučuji neuvažovat o delší distanci) brání „vyhoření“ v průběhu sezóny a je i dobrým způsobem, jak oživit stereotypní trénink a zlepšit výkonnost (krátké závody jsou alternativou tréninku rychlosti, takže se při nich spaluje více kalorií a získává na kondici) brání „vyhoření“ ...