váš zdroj informací o běhání ...

Rychlý začátek - za startovní čarou snad každého krosového závodu budete mít před sebou nanejvýš 300 m relativně rovné a široké trati, ale spíše méně. Potom okamžitě přichází první zúžení, zatáčka nebo stoupání, a vy proto musíte vyběhnout dostatečně rychle na to, abyste zaujali dobrou pozici. Zůstat hned na začátku pozadu ...

Tratě některých přespolních závodů jsou rovinaté, ale to jsou spíš výjimky. Většina je umístěna v terénu se střídajícími se stoupáními a klesáními. Nácvik běhání nahoru a dolů je proto nezbytným předpokladem krosového úspěchu. Najděte si zhruba 1,5kilometrový, pozvolna stoupající úsek, na němž poběžíte po povrchu ...

Při přespolním běhu běžíte nejenom proti sobě samé(mu), času a, pokud je to závod, proti soupeřům a soupeřkám, ale taky proti nástrahám terénu. Na různých površích, od hlíny, bláta a kamení až po trávu, asfalt a cokoliv mezi, vás čekají ostré zatáčky, krátká, prudká stoupání i dlouhé, pozvolna se svažující úseky a mnoho dalšího ...

Pokud ano, zřejmě tím máte na mysli, že neradi běháte do kopce. Co kdybychom vám ale řekli, že víc byste se měli obávat běhu opačným směrem, tedy z kopce? Jistě, je to fajn, pořádně se rozeběhnout dolů a nechat gravitaci, aby odvedla všechnu práci. Jenomže strmé klesání seběhnuté příliš rychle vás vždycky připraví ...

Pro většinu z nás s koncem března přichází dlouho očekávané jaro, příroda se začíná pomalu probouzet ze zimního spánku a co nevidět se začne zelenat i tráva. Přestože se teploty stále pohybují poměrně nízko, často se nám v tomto období stává, že už začínáme potkávat „neuvážené“ běžce v krátkém tričku a trenýrkách ...

Asi se vám to už taky stalo. V létě vás nečekaná bouřka zastihla příliš daleko od jakékoliv možnosti se schovat před deštěm. Nebo to v zimě byla studená a mokrá břečka, která nám v posledních letech dělá zvlášť ve městech společnost častěji než bílý, tiše křupající sníh, po němž (když ho není moc) je tak sváteční běžet ...

Řada běžců a běžkyň se terénu vyhýbá kvůli tomu, že málokterý terénní profil je rovinatý, a že běhání mimo zpevněné povrchy je proto skoro vždycky běháním do kopce a z kopce. Jak o tom už ale nejednou byla řeč, kopce nám napomáhají k síle, rychlosti i vytrvalosti, a díky tomu jsou tréninkovou metodou, jíž je škoda nevyužít ...

Když čekáte, že se vám něco stane, často se vám to skutečně stane jakoby právě proto, že jste to čekali. Platí to i o běhání v terénu. Člověk běží s hlavou skloněnou v očekávání větve přes cestu, vyčnívajícího kořene nebo nepatřičně umístěného kamene velikosti balvanu, o který zakopne nebo do něj narazí a ukopne si kus nohy ...

Asi jste na tohle slovo už někdy narazili a možná jste se ptali, co přesně znamená, protože je z angličtiny a do češtiny se v běžecké literatuře prakticky nikdy nepřekládá. Ve většině slovníků zjistíte, že jedním z několika významů podstatného jména trail je stezka, pěšina nebo podobná, spíše menší a úzká cesta vedoucí lesem nebo ...

Asi o tom takhle neuvažujete, ale když běžíme, tak vlastně neustále padáme. Při každém kroku jednou nohou přepadáváme dopředu na nohu druhou, a kdybychom na nohách neměli žádné svaly, okamžitě bychom se natáhli na zem jak širocí tak dlouzí. Místo toho dojde nejprve k mírnému protažení a vzápětí stažení našich kvadricepsů ...