Závod za mřížemi

Běháte, ale zrovna vás odsoudili na nějaký ten rok do vězení? Nic si z toho nedělejte! Tedy, jste-li mužského pohlaví, nejlépe německé národnosti a máte umístěnku do věznice v hessenském Darmstadtu.

Třemi vězni a čtyřmi zaměstnanci tam byl v roce 1992 založen sportovní klub s cílem používat sport při práci s chovanci po dobu trvání jejich trestu a také v jejich přípravě na život po propuštění.

I když hlavním klubovým sportem byl od začátku (jaké překvapení v mužské věznici) fotbal, letos se už podruhé v areálu vězení konal regulérní maratonský závod. Běželo se na oficiálně změřené asfaltové trati s nulovým převýšením a okruh měřící 1758 m museli závodníci oběhnout 24x. Na jediné občerstvovací stanici, kolem které se však probíhalo v každém kole, měli bok po boku běžící vězni a závodníci „zvenku“ (jejich počet byl z organizačních důvodů omezen) k dispozici vodu, zředěnou jablečnou šťávu, čaj, kolu, banány a müsli tyčinky.

Bezpečnostní nařízení neumožňovalo použití soukromých fotoaparátů, kromě medaile, diplomu a trička ovšem každý, kdo doběhl do cíle, obdržel CD s oficiálními fotografiemi ze závodu.

Bohužel se nám nepodařilo zjistit, jak rychle se v darmstadtské věznici běželo letos, ale v roce 2009 do cíle doběhli první muž za 2:54:53 a první žena (!) za 3:49:16.

Z blogu jednoho vězně, který sám závod dokončil za 4 hodiny a 27 minut, je zřejmé, že pro všechny bez ohledu na to, jestli po závodě mohli zdi nápravného zařízení opustit či nikoliv, to byl naprosto výjimečný zážitek, na který budou jen stěží kdy moci zapomenout. Bez sebemenšího náznaku škodolibosti tomu věříme, zvláště pokud jde o vězně, protože zůstanou-li u běhání a darmstadtský maraton nezůstane jejich maratonem posledním, po propuštění na svobodu budou ještě sotvakdy mít takové zázemí a takové tréninkové podmínky (viz obrazová příloha), jako když si odpykávali svůj trest.