Běžec a trenér, na kterého nelze zapomenout

Končí nám rok 2010 a my vstupujeme na práh roku nového. To je vždy čas zamyšlení, bilancování a stanovování nových cílů a předsevzetí. Ale také čas vzpomínek.

A protože náš vytrvalostní běh se již několik let potácí v hluboké krizi (a to nejen fyzické), nemohu nevzpomenout na výborného běžce, trenéra a člověka, který může sloužit naší současné běžecké špičce jako příklad tréninkové poctivosti, morálky a sportovní obětavosti. Řeč je o Radkovi Cingálkovi, který by se 29. prosince 2010 dožil čtyřiceti let.

S Radkem jsem absolvoval mnoho závodů, ať již jako běžec nebo organizátor a moderátor. Znal jsem dobře jeho přípravu, jeho morálku a nadšení pro běžecký sport, později pro triatlon. Je ohromná škoda pro běh i triatlon, že Radek již nikomu nemůže předávat své zkušenosti, nemůže táhnout svým příkladem. Takový je už ovšem život. Nechť tato krátká rekapitulace Radkových výsledků pomůže probudit některý z běžeckých či triatlonových talentů. On by si to tak určitě přál!

Byl výborným běžcem, zároveň ale viděl dál než jenom na cílovou pásku. Byl skvělým studentem a na svůj mladý věk výborným trenérem. Vystudoval gymnázium (89) a Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (94), po škole nastoupil jako fyzik do jaderné elektrárny v Dukovanech. Když zjistil, že pracovní nasazení se nedá skloubit s atletickým tréninkem, rozhodl se vstoupit na profesionální atletickou dráhu.

První vážnější tréninkové dávky polykal u J. Sequenta, poslední závodní roky podstupoval nesmírně tvrdou maratonskou přípravu u J. Lišky. Vyhrával dobře obsazené závody v Čechách i na Slovensku (Vrbové, 2x Uherské Hradiště ...). V rámci tréninku si zaběhl Ostravský maraton, kde za deště a chladu a bez většího vyčerpání dosáhl času těsně nad 2 hodiny a 18 minut. Dál tvrdě trénoval, ale myslím, že jeho výsledky neodpovídaly odvedené atletické práci. Přišel však rok 1994, kdy se Radek vrátil ze soustředění na Štrbském plese, aby o čtyři dny později nastoupil na start velmi těžkého závodu – nezapomenutelné Žebrácké 25. Špičkový souboj našich elitních běžců (Ivan Uvizl, který s Radkem běžel až do 18. km, Luboš Tesáček, Luboš Šubrt, Martin Vipler, Petr Pipa a další) korunoval famózním traťovým rekordem 1:17:36. Do dnešního dne nebyl tento čas překonán plejádou startujících běžců z Keni, výborných Poláků (A. Dobrzynski absolvoval Žebrák jako tréninkový test na pozdější vítězný maraton v Košicích a zaostal za rekordem téměř o minutu), Bělorusů a dalších. Před několika lety se skvěle připravený Róbert Štefko přiblížil rekordu nejvíce, na pouhých 12 sekund.

Když Radkovy enormní tréninkové dávky v maratonské přípravě nepřinášely očekávané výsledky, začal koketovat s triatlonem, jenomže po srážce na kole s bezohledným řidičem musel podstoupit operaci achilovky a se špičkovým závodním sportem skončil.

Studoval kinantropologii na FTVS a zde rovněž pracoval jako vědecký pracovník. Začal pracovat jako trenér našich výborných triatletů. Byl osobním trenérem Lenky Radové, radil Čelůstkovi, Vabrouškovi, Krňávkovi a jiným. V roce 2004 se stal trenérem roku. Byl zvolen do výboru Českého triatlonového svazu, pracoval jako šéf reprezentační komise. V letech 2002-2003 působil na univerzitě v Soulu jako trenér korejských reprezentantů a zúčastnil se s nimi OH v Aténách. V roce 2005 se do Koreje opět vrátil, avšak náhle se u něho projevilo vážné onemocnění plic. To znamenalo předčasný návrat domů a intenzivní léčbu na Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Nicméně, ani jeho silný organismus prudký nástup choroby nevydržel a Radek 13. října 2006 v Kladně zemřel ve věku pouhých 36 let. Triatlonový svaz ho v témže roce in memoriam zařadil v anketě Trenér roku na druhé místo za J. Seidla.

Jeho nesmazatelná stopa zůstala v oddílech TJ MEZ Vsetín, Slovácká Slávia Uherské Hradiště, Technika Brno, atletika Třebíč a krátce i v Jiskře Otrokovice.

Radek je pohřben v Lánech, nedaleko hrobu TGM. Až vás tedy cesty někdy zavedou na tato památná místa, nezapomeňte položit kytičku také na místo posledního odpočinku skvělého běžce a člověka, který tolik miloval sport, tolik toho dokázal a mnohem více ještě dokázat mohl.

Jan Rýdlo