Běhání na trenažéru

aneb když ven by ani psal nevyhnal

Mnozí jistě znáte ten pocit, když se díváte z okna na provazy vody bušící do chodníku nebo na sněhovou vichřici, která při minus deseti stupních žene sníh vodorovným směrem, a představujete si, jaké to za pár minut bude, až opustíte teplo a sucho domova a vyběhnete do té sodomy.

No, možná nemusíte, a o trénink přitom nepřijdete.

Zejména v zimních měsících je velmi dobrou alternativou běžecký trenažér. V posilovnách a fitcentrech je jich stále víc a jsou dostupné stále většímu počtu lidí. Můžete namítnout, že běhání na trenažéru musí být hrozná nuda, ale není tomu tak.

Na následujících řádcích vám nabízíme výběr ze čtyř různých tréninkových programů, během nichž se rozhodně nudit nebudete, a navíc si ještě výrazně zlepšíte kondici.

Na trenažéru vlastně běžíme pořád na místě, takže nemusíme překonávat žádný odpor vzduchu. Je tudíž žádoucí, abychom si náklon pásu vždy (s výjimkou simulace běhání do kopce) nastavili na 1 %, což zhruba odpovídá ztrátě energie (asi 7 %), k níž dochází při běhu venku. Počítat musíme také s větším pocením, protože nás neochlazuje vítr.

Důležité je uvědomit si, že na trenažéru se svými kroky neposouváme po nehybném povrchu, ale že půda nám doslova utíká pod nohama. To výrazně ovlivňuje způsob, jakým běžíme, stejně tak jako skutečnost, že došlap našich chodidel je při každém kroku takřka identický, protože běžecký pás nesimuluje změny směru ani nerovnosti terénu. Zvláště pokud se chystáte na trenažéru trénovat pravidelně, je dobré tělo na tuto změnu připravit. Začínejte pozvolna a v žádném případě nezaškodí, když si trenažér, ještě než se pustíte do některého z výše uvedených nebo jiných tréninkových programů, několikrát pro zažití vyzkoušíte volným během.