Tento deník by nemohl vzniknout nebýt dvou nadšenců, kteří dostali nápad vrátit se zpět na závodní tratě v délkách kolem 10 km.
Jednoho dne, a to 18. 8. 2008, můj bratr se svou ženou zazvonil u našich dveří. Bydlíme totiž v jedné bytovce, a to nad sebou, takže se vidíváme dost často a drobnosti vyřizujeme hned mezi dveřmi. Stejně jako jindy, i tentokrát jsme se potřebovali domluvit na nějakých záležitostech, už si ani nevzpomenu, čeho se to týkalo. Bratr jen tak mezi řečmi prohodil, jestli nezačneme běhat, že tady v okolí nikdo pořádně neumí běhat „desítku“ pod 35 min. (doufám, že se nedotknu těch, kteří to v našem okolí umí, a ba naopak ocení nové tváře v závodním poli) :-). Na to jsem mu odpověděl: „Můžeme začít.“ „A kdy?“, zeptal se bratr. Podíval jsem se na hodinky, ani nevím proč, a odpověděl jsem: „Zítra po práci máme první trénink“, při čemž se na nás obě naše drahé polovičky nevěřícně podívaly, potom i na sebe a z jejich výrazu se dalo číst: co to je zase za nenormální výmysl a že to určitě nemyslíme vážně.
O to více byly překvapeny, když jsme večer začali po skříních hledat běžecké boty ještě v “nerozbalených“ krabicích, které byly pořízené již dříve a čekaly na vhodnou příležitost. A také ze zadních hromádek vytahovat sportovní oblečení používané už nějaký ten rok zpátky. Z důvodu teplého počasí v srpnu toho nebylo moc potřeba na sebe, stačil jen dres a krátké elastické kalhoty. Elastické, protože já jako bývalý triatlonista a můj bratr jako bývalý duatlonista máme z vnitřní strany vyvinutější stehna a tudíž při běhu v trenýrkách z tréninku nemáme nic než odřenou kůži :-) Večer jsme měli již vše připraveno na další den. Ještě přes balkón jsme si ujasnili čas plánovaného tréninku a ujistili se, že máme vše potřebné nachystáno.
Ted už zbývá jen pár slov o nás ... a tréninkový deníček může být tvořen. A vy čtenáři, pokud máte chuť, můžete s námi prožívat naše hltání prvních běžeckých kilometrů a návrat na startovní čáru, stejně jako sledovat zdravou rivalitu mezi mnou a bratrem. Panuje u nás odmalička, nebudeme soupeřit jen se soupeři a časem, ale hlavně mezi sebou.
Veteránské kategorie mě odchytily už loňskou sezónu, bratra tento rok a tak od nás nečekejte žádné světové rekordy či něco podobného. Nabízíme vám ale zábavu či inspiraci pro nové naběhané kilometry.
Já - Miloš Macíček
narozen 1.9.1974, což mi vycházelo v době návratu(18.8.2008) na 34let. Momentálně bydlím v Moravskoslezkém kraji, a to v Šenově u Nového Jičína.
A protože jsem byl od malička neposedné dítě a abych měl kde vybít přebytečnou energii a nezačal někde lumpačit, tak mě rodiče přihlásili v desíti letech do plavání společně s mým bratrem. Plaval jsem do 15-ti let a mimo to běhal za školu různé prestižní běhy jako například Běh Míru, Běh Deníku Práce a Smena, Běh Deníku Mladé Fronty, a tak dále :-)
Od 15-ti do 25-ti let jsem se věnoval triatlonu, kde si považuji za úspěch 9. místo na ME v juniorech v roce 1993, 1. místo v závodě ČP v Karlových Varech v roce 1998 a pak několik meších úspěchů.
S vrcholovým sportem jsem skončil v roce 1999, ve kterém to byla moje poslední závodní sezóna, a poté jsem se rozhodl začlenit mezi pracující lid :-) Samozřejmě, že jsem nepřestal úplně sportovat, ale postupně jsem dával sportu méně a méně času, až v roce 2005 jsem věnoval sportu jen cca 1 hod. týdně, plus jízda na kole do práce cca 3 km. V roce 2006 na jaře jsem si dokonce při fotbálku v tělocvičně přetrhl vaz na kotníku tak, že mi ho museli operačně sešívat. Po tříměsíční léčbě jsem se začal sportu opět věnovat a to tím, že cestu z práce na kole jsem 3x týdně protáhl na cca 15 km, sem tam opět fotbálek a v zimě ještě squash. A tak to pokračovalo až do již zmíněného dne 18. 8. 2008.
Můj Bratr - Radek Macíček
narozen 18. 12. 1975, takže ho čekalo v době návratu 33let. Bydlíme společně, jak už jsem psal, v jedné bytovce, což je obrovská výhoda pro společné tréninky.
Od 9-14ti plaval stejně jako já a stejně jako já taky běhal prestižní školní závody :-)
Od 14ti let přidal kolo a běh a začal omezovat plavání, aby se specializoval na duatlon. Za úspěchy v duatlonu si cenní reprezentaci ČR na MS v roce 1996 a 3.místo na Mistrovství Slovenska v roce 1998.
Sportovní kariéru v duatlonu zakončil společně s povinnou vojenskou službou v roce 2000, aby se pak stejně jako já začlenil do pracovního procesu.
Z důvodu jinak nastavených závodních období, kdy duatlon má jaro a podzim a triatlon léto, jsme se nikdy nemohli konfrontovat na stejném závodě v plné formě. Takže na jaře a na podzim byl lepší bratr a s prvními horkými dny zase já.
A ještě na něco bych zapomněl, dvě věci. Důvod, proč právě běh. Protože triatlon a duatlon jsou sporty, které si vyžaduji více času, a při práci a rodině to již není dost možné. Přece jen, běh je nejvíce dostupný.