Tréninkový deník - týden 28.6.-4.7.2010

2010rok-09cyklus-3týden-Červenec

Regenerační běh

Po tvrdé práci je potřeba zregenerovat. Uvolnit mysl i ztuhlé svaly. Regenerační běh označuji klus a intenzitou se pohybuje na dolní hranici vytrvalostního běhu, ale délka je kratší.

Při tomto běhu na sobě nosím opět spoustu čidel, ale hodnot, které mi ukazují, si nevšímám a běžím tak, jak je to pro mě přirozené (frekvence kroku, tempo a intenzita). Užívám si okolní přírody. Obvykle to bývá ráno a tak si užívám východ slunce mezi Šenovskými poli, pokud není zrovna zataženo, což letos to bylo téměř pořád. V zimě je to horší, ale pro regeneraci využívám jiných aktivit, než je běh.

Pro informaci: tempo běhu od 4:15-5:00 min/km a tepová frekvence od 110-130 tepů/min.

2009

Po povodňové smršti minulý týden se opět pořádně oteplilo a všude kolem to bylo jak ve skleníku, či v tropech. Horko a vlhko se zrovna neupejpalo a my si ho mohli užívat plnými doušky :-) V sobotu jsem běžel závod Starý Jičín, na který jsem se moc těšil.

ZÁVOD: Starý Jičín – 6km

Profil tratě: 500 rovina, 200 metrů mírné klesání a pak 2km mírné stoupání, které se na posledních 300 metrech utáhlo. Potom prudší seběh v délce 300 metrů, dále 300 metrů rovina. Opět 300 metrů stoupání a zase 400 metrů klesání. Potom zbylé dva kilometry po stejné trati zpět do cíle.

Start byl v deset hodin, ale i tak už bylo něco přes dvacet stupňů Celsia a nad cestou se už vlnil vzduch. A protože jsem si dělal velké ambice na vítězství a chtěl jsem porazit Pavla (články viz dříve), tak jsem musel za to vzít pořádně hned od startu.

Po výstřelu jsem vypálil jako kdyby měl být konec už na prvním kilometru, ale abych se pořádně rozpumpoval, nebylo zbytí. Na konci prvního kilometru za mnou zůstali už jen Honza (ještě jsem ho neznal/článek viz Běh do vrchu na Tanečnici) a Pavel. Trochu jsem polevil, abych si odfrkl, stabilizoval organismus, nechal ho strávit hodně rychlý začátek a připravit na další výkon.

Okamžitě šli oba dva přede mě a ani náhodou to nevypadalo, jako by chtěli zpomalit a tak jsem musel kontrovat a akceptovat jejich tempo. Na konci druhého kilometru Pavel začal ztrácet, což mě překvapilo. Já to stále drtil za Honzou. Poté co se trať začala utahovat do kopce, jsem i já začal ztrácet a na vrcholu měl Honza, tak 10 metrů náskoku. Po seběhu a rovince ještě dalších deset metrů přidal.

Ve stoupání jsem se opět dotáhl na kontakt, ale při seběhu jsem opět začal ztrácet a už jsem nebyl schopen udržet jeho tempo. Na čtvrtém kilometru jsem ztrácel tak deset metrů na Honzu a Pavel byl za mnou tak 50-100 metrů. Vypadalo to, jako by mě začal stahovat.

Abych odrazil jeho útok, zrychlil jsem tak na 500 metrů a zkusil mu znovu poodskočit, ale když jsem se ohlédl, mezera byla zase o něco kratší. Trochu jsem polevil, abych si odfrkl a znovu zrychlil, ale výsledek byl zase stejný.

Tak kilometr před cílem jsem ještě přidal, ale zase nic a vzdálenost byla zase o trochu kratší. Opět jsem zase polevil, abych se koncentroval na 200 metrové mírné stoupání a pokusil se tam odrazit útok. Začal jsem už tuhnout, ale to mě nezastavilo od odražení útoku a pod kopcem jsem nastoupil. To už se mi začalo mlžit před očima a do cíle stále ještě zbývalo více jak 500 metrů.

Na výběhu jsme odbočovali doleva a pak 500 metrů rovina, kde bylo vidět cíl. Místo, abych měl na vrcholku větší náskok, Pavel se dotáhl tak na deset metrů. A tak nezbylo nic jiného než odbočit a vypálit do závěrečného dlouhého spurtu, což jsem taky udělal. Musel jsem být už hodně kožený. Připadalo mi jak brutálně nespurtuji, ale Pavel mě po sto metrech začal předbíhal.

To mě zlomilo a utrousil jsem poznámku: „Se.. na to“ a polevil jsem. Okamžitě mi nadělil 5 metrů. V hlavě mi projela myšlenka: „Přece to nevzdáš před cílem, to bys byl pěkná měkotina“. A tak jsem znovu zmobilizoval všechny síly, někde až z rozpáleného asfaltu a dokázal se dotáhnout na kontakt. Potom nastal teprve ten správný kolotoč. My jsme spurtovali dalších 300 metrů. Pavel vepředu, já za ním a on né a né polevit. Zrak se mi rozostři a vybledl, Pavla jsem vnímal už jen jako siluetu. 50 metrů před cílem mi úplně došlo a Pavla už jsem nedal. Štěstí, že jsem měl rychlost a alespoň setrvačností jsem se dostal do cíle.

V cíli jsem tak minutku nevěděl kde je vršek, spodek, nebe či zem. Neslyšel jsem žádný zvuk, prostě úplné ticho. Všechno mělo stejnou šedivou barvu. Jak mě bylo zle! Naštěstí se vše začalo vracet do normálu a já jsem si znovu po několika letech připomenul, co to znamená, jít úplně na doraz na CÍLOVOU LAINU! Byl jsem na sebe zase hrdý, že jsem to nevzdal daleko před cílem, že jsem se dokázal pořádně vykřičovat :-)

Radek si navíc v pondělí odklusal, jinak jsme trénovali společně a za týden(7,17,11,10,15,20km) naběhal 81km.

2010-09-3 Červenec

V pondělí jsem nesl následky všech dobrot a ráno mi nebylo dvakrát dobře a tak jsem se jen lehce rozklusal. V úterý a ve středu jsme se před horkem schovali do stromořadí a pěkně ve stínku odběhali těžké tréninky. V sobotu jsem plánoval závod Starý Jičín, ale ten byl posunut o týden později a tak pro nějakou tu rychlost jsem vyrazil na závod II ligy družstev do Šumperku na dráhu.

ZÁVOD 3.7.2010 – 5km II liga družstev Šumperk – Dráha

Na start jsme se postavili v pravé poledne. „gula rvala do huby co to dalo a mě bylo pořádné horko. Plánovaný čas na 5km pod 15:40 na tyto podmínky byl hodně optimistický. A také mé rozpoložení poslední týden nebylo nijak pozitivní na podávání plánovaných výkonů.

Rozložení závodu jsem si naplánoval. První 3km tak mezi 9:00-9:15 a potom to nějak dodrtit. Na startu jsme byli tři o podobné výkonnosti a s touhou po stejném výkonu. Já, Jakub a Radim (články viz dříve).

Po startu jsem nijak nelenil a držel se své taktiky. Prví kilometr za 3:03 bylo docela slušné.

Po dalších 500 metrech jsem cítil, že to nedokážu udržet. Radim visel za mnou, podle poznámek asi zuby nehty a Jakub svým tempem po 3:10 kousek za námi. Na druhém kilometru v čase 3:16, nás už Jakub doběhl a předběhl. Na chvíli jsem se pokusil za něj zachytil, ale dlouho jsem to nevydržel a tak Radim vyměnil vodiče a kluci mi začali ubíhat.

Třetí už za 3:20, kdy už jsem měl toho plné zuby. 3km byly za 9:40 a to bylo hodně vzdálené plánovanému času a já to morálně zabalil.

Čtvrtý a pátý kilometr jsem už dodrtil, tak jak jsem plánoval, jen tempo tomu neodpovídalo 3:30 min/km :-) Čas 16:40 pro mě nic moc. (Protože jsem neměl čas sledovat všechny ty měřiče, tak potom co jsem doma vyhodnotil záznam, jsem zjistil, že jsem to morálně nevzdal, ale už jsem šel podlahu. Tepová frekvence přes 180 od druhého kilometru byla na mě opravdu hodně.)

Odpoledne jsem se ženou pokračoval od Šumperku směr sever, až k polským hranicím, kde už lišky pomalu dávají dobrou noc a kde se i pomalu zastavil čas, na prodlužený víkend. V neděli jsem si odběhal dlouhý běh po tamní krajině a pokochal se jejími “krasaty“. A odpoledne jsme vyrazily na 15km výšlap po hřebeni místních hor a užíval jsem si, že nemusím :-)

Radek Se mnou společně odběhal úterní [(6x800 průměr 2:33min)] a středeční(časy stejné jako já) tréninky. Ve čtvrtek, pátek a neděli běhal individuálně. Za týden (15,14,13,10,20km) naběhal 72km.

Poznámka: Pokud to projde cenzurou, tak na Radka něco prozradím.

Došlo u něj k životní změně a po mnoha letech hájení svobody podlehl a ze stavu svobodného mládence, se zařadil mezi nesvobodné ženáče. Doufám, že mu nebude jako první zatrhnut běh, bo to by mě pak neměl kdo prohánět mezi Šenovkými poli :-)

Poznámka Radka: „V to doufám i já :-)“