Tréninkový deník - týden 22.2.-28.2.2010

2010rok-05cyklus-1týden-Únor

Tréninkové a odpočinkové dny

V následujících příspěvcích se podrobněji rozepíši o jednotlivých dnech v týdnu.

Jak jsem již dříve nastínil, po hledání vhodnosti tréninkových dnů, jsme se s Radkem dohodli o tréninkových běžeckých dnech úterý, středa, pátek, sobota a neděle. Pondělí a čtvrtek byly odpočinkové dny a každý si chodil běhat individuálně dle potřeby.

Po dvou či třech těžších tréninkových dnech si dopřejeme zotavovací den. Tělo a mysl si odpočine, doplní se energetické zásoby v těle a my se pak zase těšíme na další těžší tréninky. V odpočinkových dnech se mi osvědčilo nesedět u PC na netu a nebo s nohama na hoře u televize, ale protáhnout se nějakým odpočinkovým sportem. Obvykle se protáhnu ráno a odpoledne mám naplánovaný děcký den a plně se věnuji dcerce, aby i maminka měla nějaký ten čas pro sebe :-)

V úterý, ve středu a v sobotu, se moc nešetřím a dávám si do těla co vydržím. Na tyto dny těsně po tréninku si nic neplánuji, abych nebyl pod časovým tlakem a měl dost klidu na tvrdý trénink. Jinak to odbudu a pak by to nemělo žádný efekt. Taky mi vyhovuje v úterý a ve středu trénovat nejlépe tak do 18 hodiny, protože pak už se mi nechce. Jsem spíše ranní ptáče a po 17 hodině už tak radši něco volnějšího. V létě, v případě horka, běháme i později.

Pátek a neděle jsou o něco lehčí tréninky a hlavně psychicky nenáročné. Pátečním fártlekem, kdy cca 2km z toho jsou docela intenzivní, se rozehřeji a rozdýchám, ale protože se jedna o kratší úseky, tak se moc neunavím a jsem správně nažhaven na sobotu. V neděli volím delší běh. Podle chuti volíme libovolné trasy, a protože používám krokoměr, tak mám dobrou orientaci o vzdálenosti, aniž bych to předem měřil. Intenzita je nižší, ale za to trénink trvá déle a po sobotě je někdy každý 1km navíc hodně znát.

Drobné změny v tréninku oproti výše popsanému mohou nastat z různých důvodů.

2009

V tomto týdnu jsem absolvoval první závody v roce a to Rohálovskou desítku v Prusinovicích. Protože jsem závodní typ, tak jen slovo ZÁVOD u mě vyvolá zvýšení tepové frekvence, tak na 120 tepů/min. Protože jsem se cítil na začátku týdne unavenější a chtěl jít do závodu odpočatější, tak jsem volil úterý a středu OV s nějakou běžeckou Abecedou. V pátek jsem se rozklusal a byl natěšen na sobotní závody. O sobotní ranní nervozitě se nebudu rozepisovat, ale na závod jsem šel tak minimálně o 1-2kg lehčí :-)

Cestou na závod v autě panovala dobrá nálada a místy řeči vypadaly, jako bychom si tam jeli rozdělit medaile. Na startu jsem neudělal stejnou chybu jako na Hornické desítce (2008), kde jsem se postavil do hloubi startovního pole, ale postavil se hned do druhé řady za papírové favority. Vybral jsem si toho nejčernějšího, protože s atletických mítinků znám, že jsou hodně rychlí. Tím pádem jako vodič ideální. Po startu jsem ho viděl tak prvních 100 metrů a pak až na vyhlášení vítězů.

Postupně jsem se propadal, až tak do druhého km, kdy se do kopce přede mnou běžící skupinka včetně nejrychlejší ženy roztrhala a já si “docvaknul“ dva běžce, se kterými jsem běžel až do 8km. Po rovině, jestli tam vůbec nějaká byla, a do kopce na 170-175tepech/min to s nimi docela šlo, ale to co předváděli z kopce dolů to byl mazec. Myslel jsem si, že se mi nohy urvou od zadku, ale neurvaly a já s nimi udržel kontakt. Věděl jsem, že cíl je do kopce, ale před ním je běh z kopce a tak jsem začal připravovat strategii. Na 7km jsem se cítil v rámci možností v pohodě a plánoval, že na osmém za to vezmu. Od 8km se začínala trasa zvedat až do 9km a já jsem začal věřit, že ve stoupání ještě doběhnu běžce, který byl tak do 100 metrů před námi.

Začal jsem “tlačit na pilu“, ale to bylo tak všechno. Jeden běžec z naší tříčlenné skupiny za to vzal a na vrcholu roztrhal naší skupinku, tak na 20 metrů. Jeden 10 metrů přede mnou druhý 10 metů za mnou a já mezi nimi prošitý, jak terč od broků, a myslel jsem si, že už ten poslední km ani nedoběhnu. Z kopce dolů jsem se nechal doběhnout spoluběžcem a ze zadu přiběhl ještě jeden, který se okamžitě ujal vedení. To mě nenechalo chladným a silou vůle se za něj zavěsil, jako starý lišák, abych na posledních 300m do kopce se ještě o něco pokusil a zároveň do cíle urval ještě jedno místo.

300 metrů před cílem jsem zmobilizoval někde až z paty poslední zbytky sil a vzal za to. Vypálil jsem! Měl jsem pocit, jako by se mi nohy rozjížděly, o rozostřeném zraku ani nemluvě. A posunout mi cíl o 10 metrů, tak tam ani nedoběhnu. 10km jsem doběh v čase 35:59 a urval i to jedno místo navíc. Skončil jsem někde kolem 30 místa, ale v závěru jsem se vyšťavil jako bych běžel na vítězství :-) (no v podstatě běžel). Neumím závodit tréninkově a tak, že mi v cíli není zle a mohl bych si střihnou ještě nějaký ten metr navíc. Proto nemohu závodit každý víkend, protože bych se zadřel. Po prohlédnutí výsledkové listiny jsem zůstal v šoku. Ti dva běžci byli veteráni a to ve věku 49 a 51 let. Tak to je mazec! Ale přesto jsem byl se svým výkonem nad míru spokojen. Vždyť už tam v čase byla pětatřicítka :-)
(Poznámka: Muže se někomu zdát, že nemusí nesedět profil tratě s kilometry, ale tak jsem to vnímal při závodě, po něm a tak to vnímám i dnes)

Ráno jsem se od bolesti nemohl ani pohnout, ale i přesto jsem se donutil a vyšmatlal ven na běh protáhnout zbité tělo.

Radek se ke mně přidal v úterý středu a v neděli. V pátek šel delší tempo a v sobotu místo závodu dal přednost zabíjačce. Tady jde hned poznat naše priority, ale v neděli jsme na tom byli stejně. Mě bolely nohy a jeho hlava :-) Ve čtyřech trénincích (7,10,16,13km) naběhal celkem 46km za týden.

2010-05-1-Únor

Podle všech příznaků to vypadá na přetížení iliotibiálního vazu a pohmoždění v oblasti kolene. V týdnu od 1.2-7.2 jsem se nešikovně otočil a jako by mi luplo v koleni. Potom jsem v tom týdnu uklouzl na sněhu, zase to zachytilo levé koleno a aby toho nebylo málo, tak jsem se do vnější strany levého kolene ještě bouchl. K tomu se přidal běh na klouzavém sněhu a přetížení bylo na světě. V onen týden mě začaly bolet obě kolena. Bolesti v kolenou po týdnu odezněly, ale namožení na vnější straně levého kolene přetrvává. Podle všech indicií to vypadá na přetížení iliotibiálního vazu. Podle toho co se dozvěděl, tak je to běh na dlouhou trať. Rehabilitace protahování cvičení…atd. Díky tomu a menšímu přetěžování je stav levého kolena lepší, ale i přesto to s mým zdravím není nijak valné. Na pravé paži se mi objevily z ničeho nic přes noc štípance (v zimě) nebo co to vlastně je. Po pěti dnech mi to oteklo tak, že jsem již musel vyhledat lékařskou pomoc. A aby toho nebylo málo, tak mi taky oteklo víčko na levém oku.

I přestože se necítím nijak unavený a veškerou sportovní aktivitu provádím na nízké intenzitě, tak jak je vidno, že obranyschopnost mého organismu není na tom nic moc a ani zdravotní výpadky od nového roku mi k pohodě moc nepřidávají. A tak všechno co proletí kolem se zaraduje, na mě se uvelebí a pustí se do hostiny, aniž by se mě to předem zeptalo, zda se jim nabídnu jako pohoštění či nikoliv.

(Poznámka: V pondělí určitě nepůjdu plavat, protože nestrčím do plaveckých brejliček oko :-))

Radek stejně jako já pokračuje v přípravě na letošní sezónu (jestli se tomu ještě dá říct příprava). Tento týden si naordinoval volnější pro spravení různých taktéž zdravotních neduhů a v jednom dni naběhal 7km celkem za týden.