Tréninkový deník - týden 11.1.-17.1.2010

2010rok-03cyklus-3týden-Leden

Prý na běh stačí jen boty, trenýrky, tričko a můžeme běhat. To ano, ale musí být teplo a běhat jen pár kilometrů. S přibývajícími kilometry se nějaký ten pár běžeckých bot navíc vždycky hodí. V případě absolvování rychlých tréninků či závodů „rychlejší“ boty taky nejsou k zahození.

Jak jsem již psal v úvodu, první běžecké boty jsem vyštrachal ze skříně. Nebyly to zrovna běžecké speciály na dlouhý běh, ale těch 6km se s nimi dalo uběhnout. Protože jsem si brzy pořídil tréninkové boty a ty staré jsem nestačil zničit, tak je sem tam používám, ještě nyní, na kratší výklus kolem 10km.

Tréninkové běžecké boty jsem si pořídil asi po prvním měsíci běhání. Jaké bylo překvapení či šok, když jsem začal vybírat. Bylo jich tolik (široké, úzké, pro pronanci, pro supinaci, vysoký nárt, nízký nárt, pro těžší či lehké běžce, tréninkové, tempové, závodní a kdoví jaké ještě), až jsem byl z toho zmatený jak „lesní včela“.

Náhodou jsem natrefil na stránky www.sportsite.cz, které mi hodně pomohly v orientaci. Shodou okolností nabízely značku New Balance, ke které jsem měl důvěru z dob minulých, v dobách mého triatlonu. Díky této kombinaci jsem zůstal u tréninkových bot značky New Balance. Pořídil jsem si New Balance M847 pro lehčí běžce, se kterými jsem byl spokojený tak, že jsem si později pořídil ještě další troje stejné. V těchto botách jsem odběhal v podstatě skoro všechny tréninky, jak tempo, rychlost tak i závody v horším terénu, nebo závody delší jak 10km. Používal jsem je i v zimě, na udusaném sněhu, tak do -5°C a to do hodiny tréninku. Pak už mi v nich byla zima. Na podzim jsem si pořídil New Balance MR769. Běhá se mi v nich stejně dobře jako v M847. V jedněch botách naběhám mezi 800-1000km.

V případě deště používám další boty. Tyto boty u mě ležely taky ve skříni, už nějaký ten rok. A protože jsou o číslo větší, mohu do nich dát hrubší ponožku. Zároveň jsou z hrubší látky a tak spolu s ponožkami, mi je o nějakou dobu větší teplo. Žádný běžecký komfort to s těmito loděmi není, ale naštěstí neprší tak často:-) Z důvodu jemného vzorku je nepoužívám v zimě na sněhu, a proto na hluboký sníh či velké mrazy používám podobné boty s větším vzorkem. Nejsou to žádné běžecké speciály, ale jejich původ je podobný jako těch dvou předchozích. Jsou tužší a těžší, ale spolu s měkkou vložkou a sněhovou pokrývkou splní tlumicí efekt dostatečně, ale běžet s nimi tempo je fakt dřina :-) Kdybych si měl dneska pořídit doplňkové boty, tak určitě NÉ tyto, protože jediné co mají společného s během je na nich nápis „RUNNING“ a to je tak vše co mohou pro komfortní běh nabídnout, proto je používám jen výjimečně. Až umřou, půjdu do krosovek o číslo větší pro hrubší ponožku.

Závodní speciálky New Balance RC810 mi ležely ve skříni ještě delší dobu a to od roku 1998 nebo 1999. Odběhl jsem s nimi ještě poslední závody v triatlonu, takže měly naběhané tak 30km, téměř nové i když 10let staré :-) Proto jsem ještě v těchto botách odběhal skoro všechny závody v roce 2009 :-) V říjnu jsem se rozhodl pro inovaci a poohlížel se po New Balance RC769, ale nějak mi nesedly a tak jsem se musel pohlednout jinde. Nakonec jsem zvolil závodky od značky Mizuno. Pro letošní rok zvažuji obohatit botník o rychlejší botky na rychlejší tréninky a to New Balance MR827 nebo MR904.

Když dnes na rodinných setkáních tvrdím rodinným příslušníkům (vyjma bratra), že k běhání toho moc nepotřebujete, že je to levný sport, tak je žena zavede k běžeckému botníku. Otevře jej a napočítá 5 párů bot a dvoje ještě v krabici, potom je těžko mohu přesvědčit o tom, že k běhu toho moc nepotřebujete :-) Potřebujete, pokud je běh pro vás, taková droga jako pro mě :-)

2009

Souvislé nabíhání kilometrů, s jedním rychlým kilometrem na rozbití stereotypu a v pátek 10x100m běžecké abecedy. Počasí bylo podobné jako letos. Teploty něco málo pod nulu.

Radek v pěti trénincích naběhal 75km. Běhali jsme převážně společně.

2010-03-3-Leden

Od pondělka „naplno“. Hned ráno jsem vyrazil „pěškobusem“ na bazén. Po třech týdnech neplavání nic moc. Nemohl jsem se sladit s plavci, každý plaval v jiném intervalu 8x300m a tak jsem chaoticky plaval s nimi. Nějak mi nefungoval mozek. Jednou jsem uplaval 250m, jindy 300m nebo 350m, jak jsem se zrovna trefil :-) V úterý jsem odběhl 20km s námahou jako obvykle.

Ve středu ráno v plavání jsem se nechal strhnout a asi to přehnal, protože po běhu jsem byl rád, že už jsem doma v teple u velké porce večeře. Už na 5 km jsem cítil únavu, kterou obvykle mívám po 15km. Vyměkl jsem jako obvykle a pokračoval v naplánovaná dvacítce. Nemít sebou necelý půl litr ionťáku, motivaci ze scény z filmu Rocky (jak trénoval po kolena ve sněhu někde na Sibiři) a neustále si neopakoval desatero Francesca Conconiho (špičkový italský biochemik), tak bych si lehl do sněhu a bratr by mě musel za nohy dovléct zpátky domů (po sněhu by to krásně klouzalo, možná by se ani nenadřel). Chytil jsem hlaďáka a pořádného. Na 18 km bratra nic lepšího nenapadlo než říct: „Styl běhu, na to jak si prošitý, máš dobrý, ale kolem hlavy se Ti určitě musí točit koblížky a pečená kuřátka.“ To mě úplně dorazilo a musel jsem zastavit a jít pěšky 100-200m. Né že by neměl pravdu, ale trochu se spletl – netočili se mi kolem hlavy koblížky a pečená kuřátka, ale houpal se mi tam makový závin se třemi nožkami klobásek :-) Doma jsem hned dal koktejl po výkonu a za chvíli banán. Potom pořádnou porci těstovin, a protože holky ještě nebyly doma, tak zamířil do Klárčina pokoje (Klárka je moje pětiletá dcerka), kde jsem z jejího šuplíku ukradl jednu malou čokoládku. Když se vrátili, „vysomroval“ jsem ještě dvě, s Klárčiným dovětkem: „Tatínku ty jsi mi teda pěkný mlsoun“ :-) Ten večer padl ještě jeden velký sáček gumových bonbónů a poté jsem byl spokojen.

V pátek jsme se zaměřili na dynamiku, speciální běžecká cvičení a sílu. Druhou část síly jsme z pátečního tréninku přesunuli na sobotu, z důvodů nevhodnosti terénu. V neděli se rozfoukalo tak, že jsme se proti větru museli vepředu střídat a tak jsme si v závěsu mohli alespoň částečně odpočinout a zahřát se. Je to velká výhoda, jak psychická tak i fyzická, když máte s kým trénovat.

V úterý a středu jsme cítili únavu s předchozího výpadku. Pátek, sobota, neděle podle plánu. Krásně jsme se rozdýchali a rozběhali :-)

Převážně celý běh se odehrával na odhrnutých zemědělských a lesních cestách, s podkladem obstojným k bezpečnému běhání. Jen v neděli to začalo více klouzat, a to protože v sobotu zasvítilo slunce. Cesty potály a poté zmrzly, ale ještě se to dalo.

Radek v šesti trénincích naběhal 108km. Ve čtvrtek si navíc odklusal 8km volně, v úterý a neděli zkrátil trénink o 7km a v pátek ranní klus o 3km. Jinak jsme vše odběhali společně.